§ 616 nově zavádí pojem "shoda s kupní smlouvou" jako stav vyhovující a pojem "rozpor s kupní smlouvou" jako stav nevyhovující, který zahrnuje i vady. Tato změna přinesla pouze zpřesnění stávajících ustanovení a nepřináší žádné zásadní důsledky.

Opotřebení

    Záruční odpovědnost má prodávající za vady, které se projeví jako rozpor s kupní smlouvou po převzetí věci v záruční době. Zcela nově se však v § 619 říká, že záruka se nevztahuje na opotřebení věci způsobené jejím obvyklím užíváním. To znamená, že vadu výrobku nelze zaměňovat s jeho životností. Tato otázka nebyla do 1.ledna 2003 v občanském zákoníku řešena a nové ustanovení zřejmě nahrává obchodníkům, kteří se na něj budou pravděpodobně odvolávat.
    Částečným východiskem z této situace je § 9 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, který ukládá prodávajícím povinnost informovat spotřebitele o vlastnostech prodávaných výrobků a tím i o jejich životnosti.
    Skutečné důsledky tohoto ustanovení zřejmě ukáže pouze praxe a první judikáty ze sporů v této problematice.

    § 620 zavádí dvouletou záruční dobu na spotřební zboží.
    K velké změně však došlo u zboží, u kterého je v souladu s právními předpisy (zejména potravinářské zboží) vyznačena doba použitelnosti. Předchozí právní úprava říkala, že záruka takového zboží nekončí před datem takto uvedeným. Nová právní úprava říká, že záruka končí právě v tento den. Zatímco tedy u potravinářského zboží odpovídal prodávající za vady minimálně osm dní, i když byla uvedena doba použitelnosti kratší, nyní tomu tak není. Končí-li expirační lhůta zboží druhý den, ručí prodávající za zboží pouze jeden den.
    U věcí použitých došlo také ke změně. Práva z odpovědnosti za vady věci zaniknou, nebyla-li uplatněna do 24 měsíců ode dne převzetí věci kupujícím. Prodávající může tuto dobu v dohodě s kupujícím zkrátit, ne však méně než na 12 měsíců; tuto dobu uvede prodávající v dokladu o prodeji věci.

Záruční list na vyžádání
    § 620 také nově ukládá prodejcům povinnost vydat kupujícímu na požádání záruční list a to i v případě, že nejde o prodlouženou záruční lhůtu (předchozí právní úprava dávala povinnost vydat záruční list pouze u prodloužené záruky).
    Záruční list má nyní přesně předepsané náležitosti a pokud je to s ohledem na poskytovanou záruku potřebné, prodávající v záručním listě srozumitelným způsobem vysvětlí obsah poskytované záruky, uvede její rozsah, podmínky, dobu platnosti a způsob, jakým je možno uplatnit nároky z ní plynoucí. V záručním listu prodávající zároveň povinně uvede, že poskytnutím záruky nejsou dotčena práva kupujícího, která se ke koupi věci váží podle zvláštních právních předpisů.
    Umožňuje-li to povaha věci, postačuje však namísto záručního listu vydat kupujícímu doklad o zakoupení věci obsahující uvedené údaje. Zde se jedná zejména o případy, kdy není v záručním listě nutné vysvětlovat obsah záruky, konkrétní aplikace tohoto ustanovení však v praxi pravděpodobně nepřinese významné problémy.

    K významným změnám došlo v postupu uplatňování reklamací. § 616 odst. 4 totiž stanoví, že rozpor s kupní smlouvou (vada), který se projeví během šesti měsíců ode dne převzetí věci, se považuje za rozpor existující již při jejím převzetí, pokud to neodporuje povaze věci nebo pokud se neprokáže opak. Důsledkem této právní fikce je, že pokud prodávající neprokáže, že zboží prokazatelně nemohlo mít nebo nemělo vadu v okamžiku prodeje, pak může kupující uplatnit zákonnou odpovědnost za vady a požadovat dle vlastního výběru buď okamžité odstranění vady (oprava) nebo výměnu věci. Není-li oprava ani výměna možná, pak teprve může požadovat přiměřenou slevu nebo od smlouvy odstoupit.

    Při uplatnění reklamace po prvních šesti měsících, nebo v případě, kdy se prokáže, že zboží nemohlo mít nebo prokazatelně nemělo vadu v okamžiku prodeje, se postupuje podle schématu záruční odpovědnosti za vady.
    Jde-li o vadu, kterou lze odstranit, má kupující právo, aby byla bezplatně, včas a řádně odstraněna, a prodávající je povinen vadu bez zbytečného odkladu odstranit. Není-li to vzhledem k povaze vady neúměrné, může kupující požadovat výměnu věci, nebo týká-li se vada jen součásti věci, výměnu součásti. Není-li takový postup možný, může kupující žádat přiměřenou slevu z ceny věci nebo od smlouvy odstoupit.
    Zřejmé problémy přinese formulace "není-li to vzhledem k povaze vady neúměrné", na kterou se budou obchodníci pravděpodobně často odkazovat a vyjasnění doufejme přinesou první judikáty ze soudních sporů v této problematice.
    Jde-li o vadu, kterou nelze odstranit a která brání tomu, aby věc mohla být řádně užívána jako věc bez vady, má kupující právo na výměnu věci nebo má právo od smlouvy odstoupit. Táž práva přísluší kupujícímu, jde-li sice o vady odstranitelné, jestliže však kupující nemůže pro opětovné vyskytnutí vady po opravě nebo pro větší počet vad věc řádně užívat. Zde zbývá pouze doplnit, že dle judikace se za opětovné vyskytnutí vady po opravě jde jen tehdy, jestliže se stejná vada, která byla v záruční době již nejméně dvakrát odstraňována, opětovně vyskytne. Větším počtem vad trpí věc tehdy, má-li v okamžiku uplatnění nároku současně alespoň tři odstranitelné vady.

    Vada, která vznikla neodbornou montáží nebo jiným neodborným uvedením věci do provozu, bude považována za vadu věci, pokud tato montáž nebo uvedení do provozu byly sjednány v kupní smlouvě a byly provedeny prodávajícím nebo jinou osobou na odpovědnost prodávajícího. To platí rovněž v případě, kdy montáž nebo jiné uvedení věci do provozu provedl kupující a vada vznikla na základě nesprávných pokynů uvedených v návodu k montáži nebo k uvedení věci do provozu.

    Poslední novinku přináší § 627 odst. 3, který říká, že jakákoliv ujednání mezi prodávajícím a kupujícím, uzavřená před uplatněním práva z odpovědnosti za vadu prodané věci, pokud by v jejich důsledku toto právo zaniklo nebo bylo omezeno, jsou neplatná.